JAK JSME VEZLI TATRU 805
Zápis ze "Sešitu" o události ze září 1989.
Na letním táboře s Trilobitem u Nové Řeky jsem při výletě přes Novosedly nad Nežárkou 20. 7. 1989 uviděl na zahradě jednoho stavení Kačenu.
Což byl pro mě velký zážitek! Neboť už jako malý chlapec jsem prozkoumal a domyslel si tajemství "zlomených náprav", později jsem si domyslel funkci podivné tyče, co koukala nejkrásnějšímu náklaďáku na světě za kabinou vedle roury (148, torzka). Od té doby jsem byl velkým ctitelem tatrovácké koncepce. Několikrát do roka jsem jezdil do Kopřivnického muzea mazlit se se 111, a v Kopřivnici u koupaliště jsem také potkal sklopku 137 (extáze!). Měl jsem o Tatře knihy, plakáty, prospekty, ba i ponožky se znakem Tatra. Zpaměti jsem znal parametry sedmičkové řady i zrcadlově obrácené schéma řazení velkých Tater. Zvuk osmi válců a kovové třesknutí redukce mi bylo rajskou hudbou, a sto-čtyřicet-osmičkový čumáček mi připadal skoro stejně sexy, jako jistá Marcela P. ... :-)
Ale zpátky ke Kačeně.
Hned druhý den jsem došel z tábora do Novosedel znovu, zazvonil u toho člověka a trochu si s ním popovídal. Mimo jiné vyšlo najevo, že by eventuelně byl ochotný Tatru prodat. Týden jsem to nosil v hlavě a přemítal o tom ze všech stran, no a potom jsem tam před koncem tábora došel ještě jednou a pánovi dal svojí adresu.
Pan majitel se mi skutečně asi za 3 měsíce ozval, že mi Tatru prodá za 6 000 korun, včetně druhého motoru. Ty jsem si vypůjčil od rodičů a smluvil si s nimi, že Tatru mohu umístit na chalupě u Sušice.
Neměl jsem v té době vůbec řidičák, ani na osobák, a Tatra navíc neměla OTP. Bylo tedy zřejmé, že přesun v délce 160 km musí proběhnout v noci. Tak jsem se domluvil s kamarádem (také bez ŘP), že mě bude na cestě doprovázet, a s dalším kamarádem (ŘP B), jehož rodiče měli asi 20 km od Novosedel chalupu, že se přijede podívat na start naší jízdy.
Jelikož jsem si nebyl jistý, kolik benálu mi nechá prodávající v nádrži Tatry, koupil jsem v Praze 20 litrů do kanystru. Ten jsem nacpal do velkého batohu (kamufláž, ne?), přidal autoatlas a sváču a jednou takhle v pátek dopoledne nasedl do vlaku do Lomnice nad Lužnicí a pak do autobusu na Novosedly. A dále cituji zápis ze Sešitu.
V pátek 3. 11. 1989 jsem od pana B. v Novosedlích koupil v 1/2 5 odpoledne TATRU a zadekoval se s ní do lesíka u takového rozbahněného pole.
Asi v 1/2 7 přijel Mirek, vlezl do kabiny a začal se něčím cpát. Potom jsme uklidili věci na rámu a hlavně v kabině, neboť tam byl děsný bordel. Mirek se rozčiloval, když jsme mu namísto nohou transplantoval kanystr s benzínem. Potom přijel Ondra a hned chtěl Tatru půjčit. Pak jsme ještě chvíli seděli u Ondry v autě a poslouchali písničky.
O půlnoci jsme vyjeli, a jakože pojedeme po vedlejších cestách, když teda není ten ŘP ani TP. Chyba byla, že se Mirek nezúčastnil psaní itinerářě, tudíž byl totálně dezorientovaný.
Za Lomnicí jsme trošku ztratili cestu. Potom jsme jeli po takové rozbité pěšince. Když pěšinka skončila, vrazil jsem tam přední náhon a otáčeli jsme se v nějaké oranici. Mirkovo "Klídek, jedeme zhruba dobrým směrem" mě naprosto neuklidňovalo, spíš naopak. V Hluboké šel nějaký člověk a asi se dost divil, když viděl velikou vzteklou příšeru, v kabině chlapec v kostkované košili, v očích děs, a k tomu vytí přetočeného motoru a rachot očesávané převodovky... (Ne, to píši pro legraci, řazení bez synchronů jsem předem nastudoval z knih a šlo mi to bez problému od začátku). Pořád jsme bloudili, navigátor na nic, s tebou do Dakaru nepojedu! Vztek mnou lomcoval. Nakonec jsem se naštval a vzal to po autostrádě na Budějovice a dále Netolice, policajti - nepolicajti. Když jsem pak ještě přišel na to, že lze zařadit i silniční chod, nálada se zlepšila.
Po cestě mě Mirek pořád sekýroval: "Jeď po naší půlce, hergot! Víc doprava, povídám! Ty vole, nejezdi po chodníku! Jeď víc doleva!"
Ve 3 hodiny v Netolicích nám došel benzín Tak jsme dolili z kanystru a tiše se děsili spotřeby. To jsme ještě nevěděli, že není seřízený karburátor a jsou zanesené trysky. Pokračovali jsme v cestě. Auto vůbec netáhlo. Řešil jsem to kmitáním pedálu plynu a jel jsem na akcelerační pumpičku, jejíž existenci a funkci jsem měl načtenu z knih.
Před Vimperkem se to trochu zlepšilo. Ve Vimperku se nám dokonce zlepšila nálada, neboť to vypadalo, že nám benzín stačí až na chalupu a že se nám podaří dojet za tmy. Cesta doposud bez průšvihu, čas 4:50 hodin.
Úsek cesty z Vimperka do Kašperských Hor, vlastně už od Prachatic, patřil pro mě k nejhezčím. Všemi smysly jsem vychutnával řízení a nádherně si uvědomoval, jak potvora pode mnou reaguje na každý můj pohyb. Bylo mi 19, byla to má první jízda s autem, byl to náklaďák a byla to TATRA. Bylo to skvělé!
Sjeli jsme z Kašperských Hor. Čas u Annína u mostu přes Otavu: 6:00.
Před Hartmanicemi opět došel benzín. Dolili jsme posledních 5 litrů. Ale motor nechtěl naskočit. Abychom se uklidili ze silnice, musel jsem asi 20 metrů jet na spouštěč. Vražda na baterce. Nakonec start, ale motor se dusil. Před Petrovicemi totální konec.
A tak Mirek odjel stopem k nám na chalupu, aby ke mě vyslal rodičovský vůz. Mezitím jsem se trochu vrtal v motoru, tedy v rámci svých dosud jen teoretických znalostí. Vyčistil jsem sítko paliva a odpojil akcelerační pumpičku. Stopl jsem projíždějící V3S. Řidič byl mechanik, vyčistil mi karburátor.
A když matka dovezla benzín, dojel jsem s Tatrou, už za světla, slavně na chalupu! Celkem 165 km noční jízdy.
POZOR - NÍŽE UVEDENÁ NABÍDKA JIŽ NEPLATÍ!
Tatru jsem prodal v březnu 2003.
PRODÁM TATRU 805 ŠASI
(11. 1. 2003)
Vlastním šasi Tatry 805. Prodám jej levně lidem, kteří renovují a provozují stará auta.
Známá historie vozu
Podle ústního podání se jednalo původně o skříňový hasičský vůz. Poté byl v majetku občana v jihočeských Novosedlích, který jej používal jako traktor. Tatru v pojízdném stavu, ale bez nástavby, jsem koupil v roce 1989 ve svatém nadšení, jak si ji renovuji. To se nikdy nestalo a ani se již nestane.Technický stav
Vyrobeno pravděpodobně v padesátých letech. Pomocný rám za kabinou snížený jako u skříňových nástaveb. Při poslední jízdě cca v roce 1994 fungoval motor, převodovka, redukce i uzávěrky. Od té doby mimo provoz.Vůz nemá doklady. K vozu mám navíc 3 obutá kola, druhý motor a zcela nový tlumič výfuku.
Místo případného předání
Tatra parkuje u Sušice. V úvahu přichází odvoz na odtahovce.Pokud se mi nepodaří Tatru v brzké době darovat, bude se muset odebrat do automobilového nebe prostřednictvím podniku Kovošrot.
TATRA ODJELA...
Březen 2003.
Dva měsíce byl na mém webu výše uvedený inzerát a nikdo se neozýval. Pak si Tatru odvezla skupina člověků od Zbiroha, prý ji upraví na trial a pojedou s ní Bahna. Jenom pár dní poté se mi najednou ozvalo několik různých lidí, kteří z Tatry hodlali vytvořit pěkného veterána. Škoda, třikrát škoda, také bych Kačenu viděl raději nablýskanou a opečovávanou než poničenou a pomuchlanou kdesi v polích. Bohužel, takové je pravidlo, že kdo dřív přijde... C est la vie.
KAČENA ŽIJE!
1. 3. 2006.
Zničehožnic mi napsal nějaký dobrý člověk (nemohu teď ten jeho došlý mail najít), že narazil na moje stránky a že podle popisu má asi moji Tatru, kterou již zrenovoval. Prý ji koupil od člověka, který s ní dvakrát jel terénní soutěž "Bahna". Ještě jsme si vyměnili pár písmen a podle určitých znaků jsme došli k závěru, že je to opravdu někdejší moje Kačena (zkorodovaný příčník podlahy kabiny v jednom zcela přesném místě). Takže tento konkrétní veterán je zachráněn. Hurá.
Tak jestlipak to hergot kurva dostanu doprostředka ? Nedostanu ? No tak tam teda holt budu muset naflákat nějaký neviditelný text aspoň na dva řádky, aby se mi ten nadpis nelepil doleva! A miluju Marcelu!