MOJE TÁBORY S TRILOBITEM
(na síti od 19. 12. 2003)
Po kliknutí se obrázky otevírají do nového okna.
A v Exploreru se to okno ještě musí maximalizovat.
Asi to jde udělat i lépe, a jestli víš jak, tak mi napiš.
Můj první tábor v Jižních Čechách. Ve stanu bydlím s Mirkem. Táboření provázela řada humorných příhod, za všechny jiné jmenujme
alespoň pád Červenáčka do latríny. ... Já tedy usilovně hledám deník z tohoto tábora, snad jej někdy najdu.
Po ztrátě tábořiště v Jižních Čechách jsme podvakráte byli v podnikovém táboře Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí (PTROHOS - vzpomínáte?).
Sice mi osobně dost vadila absence rybníku či říčky, dlouhé tůry po kopcích mi také příliš k srdci nepřirostly, ale byla tam i řada
hezkých,legračních či dobrodružných okamžiků. Třeba když nám v noci ve vichřici spadlo na hlavu týpko, ve kterém jsme spali s Dlouhánem, Chůvou
a Boříkem. Nebo nezapomenutelný pochod nocí z Valmezu do tábora s Vaškem, kdy jsme v totální tmě hledali značky na stromě "po čuchu".
V roce 1985 Mirek nějak přestoupil od Medvědů k Jelenům, takže jsem jako parťáka do stanu dostal Honzu M. Menčo, promiň, ale nesl
jsem to tehdy dosti těžce.
Nová Řeka - kolik vzpomínek a zážitků.
Tábořiště jsme zdědili od nějaké místní skupiny Tomíků. Jejich tábor ale končil jeden týden před začátkem našeho. Bylo potřeba
na těch pár dní ohlídat tábořiště se stany. Tak se zrodila tradice "PŘEDTÁBORŮ". První předtábor absolvujeme ve složení
Brouk, Axina, Těsto a Chůva.
Stavíme si pro nás čtyři velký vojenský stan, podle tvaru zvaný "Mongol", a báječně si užíváme týden víceméně volna, neboť důležité táborové stavby
postavili naši předchůdci. Budujeme s Chůvou ze dřeva různá velikášská díla, na která potřebujeme kvanta materiálu. Každý den dopoledne
vyrážíme do lesa a kubíky vytěžených klád navážíme Tatrou, Liazkou a dvěma Aviemi, to je pojmenování vozíků, vždy v tandemu tahač - návěs.
Po odpolednách se koupeme a holky báječně vyvářejí.
Je zajímavé, že nás čtyři nechal Vlk spát společně v Mongolovi po celý tábor. Bylo to fajn.
Na letošní předtábor vyrážíme v silné sestavě šesti mužů. Posouváme tábořiště na naší louce asi o 300 metrů, a z toho plyne nutnost
nově zbudovat zařízení tábora. Nejdůležitější úkol je postavit kuchyni. A tady se zrodila kultovní rčení ! Bořík s Chůvou totiž
berou kuchyni nesmírně vážně, používají zásadně kmeny od průměru půl metru výše, základy kotví do metrové hloubky v terénu a vůbec si
počínají tak, jako kdyby chtěli stavět pyramidu. Třetí den stavění už to Těsto nevydržel a naštvaně prohlásil:
Měli jsme stavět kuchyni, a ne STACIONÁRNÍ ZEMNÍ TANK !
Ale nevládla předtáborem jen fyzická dřina. Začasté jsme spolu vedli i učené disputace. Tak třeba, proč sluneční paprsky hřejí. Jedna z teorií
to vysvětlovala tím, že světlo přicházející ze Slunce se při průchodu atmosférou třením zahřívá, a proto je při dopadu na zem teplé... Zkrátka
TEPLÉ TEPLO ZE SLUNCE !
A do třetice si vzpomínám na svoji sázku s Boříkem, že vypiji za minutu půl litru teplého mléka. To jsem tedy vypil, ale sázku stejně prohrál,
neboť nebyla splněna dohodnutá podmínka - udržet mléko v žaludku.
