3. O PŘEŽITÍ 1988
CHLUM U TŘEBONĚ - VLKOV
(na síti od 31. 12. 2003)
Těsto: Poté, co jsme loni absolvovali celé O přežití bez sněhu, jali jsme se doufat, že se letos situace zlepší.
K tomu ještě přistoupila Mirkova oddílová celoroční hra "Zlatá horečka", když ředitel hry vyvěsil zatykač na 3 desperáty, kteří se
čistě náhodou budou pohybovat na stejných místech a ve stejnou dobu jako my. Takže nás prý budou honit davy lidí.
Rozhodli jsme se provést únikový manévr a odjet z nádraží Vršovice místo z Hlavního.
26. 12.
Mirek: Když přijížděl vlak, vydali jsme se k němu. Jdeme podchodem pod nástupištěm, a když lezeme
nahoru, Ondra křičí: "Hele, Bludička !" a Těsto: "Jé, já chci Bludičku !" Otočím se, a kdo to nestojí za námi? Sonička s Majdou.
Těsto povídá: "Jižiši Soňa, honem pryč." Rozprchli jsme se. Ale Majda mě při nástupu do vlaku chytla. Zatím Těsta honila Soňa
a Ondra si v klídku nastoupil do vlaku. Když jsem viděl, že Soňa jde do vagónu, prchal jsem vlakem vpřed. Po cestě mě ale chytily
Adéla s Bludičkou.
Těsto: Zatím jsme s Ondrou vytvořili nedobytnou pevnost na spojjovacím můstku mezi vagónama a vzali
si tam rukojmí Soňu. Aleny nás oblehly a použily k našemu dobytí drastických metod, např. plenění našich batohů apod. Vydrželi
jsme sice dlouho, ale nakonech se stejně všichni sešli v jednom vagóně.
Představte si, že Adéla se rozhodla být poprvé v životě slušná a zeptala se nějaké korpulentní paní: "Je tu prosímvás volno?"
Paní se to samozřejmě dotklo, neboť na obou sedadlech seděla pouze ona, a sprdla Álu, jestli si z ní dělá legraci?
Děvčata vystoupila v Táboře, my posléze ve Chlumu, ale nikdo další už nás nechytal. Šlo se k Pilařskýmu jezu a dítě Ondra
vylezl na výpusť a píchal stromem do ledu.
Mirek: Pak jsme šli na Kanclíř. Tam jsme našli krásnou železnou pramici a zamrzlý rybník. Mysleli
jsme, že se dopravíme lodí na ostrov. Ale loď tekla, takže nic. Tak jsme šli pěšky na poloostrov. Těsto byl zklamán, že je
ten ostrov oproti jeho vzpomínkám tak daleko, a neplaval na něj spát, jak si původně usmyslel. Připravili jsme spaní a Těsto
svůj "perfektní" vynález - houpací síť, aby mu nebylo zima od země. Pak se šlo do Chlumu, podívat se tam jen tak. Ale co ta útrata
v hospodě ? To jen tak, viď, Ondro.
Jinak celý den proběhl ve znamení Těstových povídaček o holkách atp. (Těsto ztratil přirozený ostych před děvčaty).
27. 12.
V půl osmé nás vzbudil odporný zvuk budíku. S Ondrou jsme pomalu vylezli ze spacáků a šli rozdělávat oheň
a vařit čaj. Těsto se zatím mrskal v síti a chtěl se nechat vyfotit. Tak jsme ho vyfotili a pak jsme na něj museli čekat,
než se sbalí.
Odešli jsme na Lutovou a po cestě ještě nabrali smradlavou vodu ze studánky. Před Lutovou vidíme valník u opuštěné stodoly
za vsí. Těsto říká: to má výkyvný polonápravy. Šli tam a viděli, že nemá. V Lutové jsme učinili po dlouhém chození po obchodě
nákup za 150,- Kčs. Těsto: Vyšli jsme před obchod a začli jídlo konzumovat; vtom přišel nějaký děda a říká:
"Kluci, kde jste dneska spali?" "V přírodě", odpověděl Ondra. "Kluci, kluci! Kdybyste se napřed aspoň zeptali! Já náhodou vím
moc dobře, že jste spali v tý opuštěný stodole za vsí !" Ještě chvíli žbrblal a pak si dal odchod. Ondra tomu dlouho nemohl
uvěřit.
K Ondrovi přiťapala nějaká slepice a okolojdoucí paní povídá: "Dejte jí chudince kousek rohlíku." "A nedám! Nedám a nedám!"
rozohnil se Švarc. Za chvíli vyndal z batohu kousek starého chleba: "Tohle teda už jíst nebudu. Paní, haló paní, nechcete
kousek chleba pro slepice ?" "Ráda. Děkuji."
Pak se šlo do Stříbřece a na Novou Řeku přes Mlácký jez. Přijdeme do lesa nad táborem a nepoznáme nic, protože už tam žádný
les není. Místo něj tam je ohromná paseka, na ní poházené větve. Strážská pískovna příchází ...
Postavili jsme přístřešek a opekli klobásy. Myslel jsem, že si přinesu tři podsady ze zazimování a budu spát pod kuchyňskou
střechou, jak jsem to v létě vymyslel, ale kluci mi nechtěli pomoct, takže to nevyšlo.
Večer se šlo na návštěvu k hajnejm. Přinesli jsme jim rum a pohladili malýho velkýho pejska Besinu. Museli jsem hrát
vrchcáby a 3x jsme prohráli. Pak každý dostal pivo, výborný kafe a dva grogy. Taky jsme vyfasovali teplé kalhory a kabáty
a šlo se do hajan.
28. 12.
Mirek: Dneska se vůbec nic nedělo. I Těsto se vydržel nebavit o věcech z minulých dní
dokonce asi tři hodiny. Vstáváme až v půl desáté, i když jsem tedy původně chtěli dříve. Těsto už dokonce rozdělal kouř a teď
do toho fouká. Napapali jsme se, Těsto skočil vrátit věci hajné, a odešli jsme. Šli jsme a šli jsme a šli jsme ... Ondra nám
ukázal jejich chalupu. A pak už nás vláček odvezl do Veselího a do Prahy.
