2. O PŘEŽITÍ 1987
FRAHELŽ - TŘEBOŇ
(na síti od 31. 12. 2003)
Mirek: Sešli jsme se ve Vesenlu. Spěchali jsme do města zakoupit 8 koresponďáků, které budeme během cesty posílat Soně.
Pak jsme odskákali na vlaku do Frahelže. Z F. jsme šli, no nevím, jestli jsme šli. Měli jsme 7kilový balík pro hajnou.
Došli jsme na tábořiště. Připravili chrápání. Jo a ještě předtím jsme hajnýmu hodili na hlavu ten balík vzali si vodu. Ve 20.30,
když už jsme leželi, přišla hajná, ať jdeme na chvilku na kafe.
Druhý den ráno jsme v půl deváté vylezli ze spacáků a šli se k paní hajné napapat. K snídani byla rybička. Poté jsme vyrazili
směrem na Lutovou.
Za Lutovou jsme chtěli jít na ostrov Nového Kanclíře. Museli jsem ukrást loď. Ale ona byla zamčená, takže smůla.
Chtěli jsme se tam dostat i jinak, ale když se Těsto utopil, no, nebylo to tak hrozné, ani do pohorky mu nenateklo,
ale hlavně když jsme v té bažině potkali pana kance, šli jsme raději jinam - naproti našemu táboru.
Připravili spaní, a protože jsme měli hlad, tak jsme si opekli uzeninu. Pak jsme chvíli blbli s vysílačkama, o kterých
jsme zjistili, že jsou na prd. Pak jsme šli chrápat.
Těsto: Třetí den ráno na nás začalo pršet. Sbalili jsme se a odešli do Chlumu, kde jsme se rozhodli,
že půjdeme až do Třeboně. Cesta byla dost nepříjemná, muselo se spěchat na vlak.
Mirek: Tak už jsme zase ve Veselí, kde na nás čeká vláček to Prague. Ten vlak byl ale v tak hrozným
stavu, že jsme ho museli trochu zkompletovat. Hlavně naše kupé, do kterého tedy Těsto nakradl záclonky a stolečky z vedlejšího.
Když jsme vyjeli, Těsto zjistil, že jsme nekoupili pohled pro Soňu. Hned začaly pracovat jeho mozkové závity, aby vykoumal,
kde ho koupí. Chtěl v Táboře, kde měl vlak 20 minut stát, ale protože jsme měli už tady 22 minuty zpožeění, tak toho zase nechal
a musel myslet dál. Ale nevím, co vymyslí, teď zrovna zpívá o Rybičce, tak nevím.
