 |
 |
| ... Zimní táboření 2004 |
|
O PŘEŽITÍ 2004 - JEŠTĚD A OKOLÍ
do Sešitu zapsal Mirek
Vezu se autem k Ještědu
Takže krátce, ale výstižně. Podle instruktážního mailu jsem měl čekat v pátek 10. 12. 2004 ráno v 7.35 na Černém Mostě v Ocelkově ulici
na Těsta a Jirku s autem, abychom nezdržovali nějakým zajížděním k našemu domu. V 7.25 volá Těsto, že jede teprve k Jirkovi a že u mě
bude nejdříve za 25 minut. Doopravdy tu asi za 35 minut byli a mohli jsme vyjet. Za další půl hodinu jsme se ocitli v Mladé
Boleslavi, kde si Těsto vynutil asi třičtvrtěhodinovou přestávku na nákup, protože s sebou neměl žádné jídlo. Na další cestě nám
Těsto vyprávěl povedenou historku o svém batohu. Tady jsou však všechna slova marná a výsledek práce nuselského brašnáře mluví na
obrázcích sám za sebe.
Těstova historka o batohu
Jakmile jsem se vrátil z vojny mezi normální lidi, začal jsem si vydělávat peňauze. Ty mi umožnily pořídit si mj. perfektní stan,
péřovku, a také batoh. I když s batohem Tatran 80 jsem to možná trochu překombinoval ... je tak dokonalý, až je těžký ... a hlavně
nemá dobrý přístup do dolního oddílu. Tam vede pouze vodorovný zip, kterým dovnitř nelze nasoukat spacák. To musím napravit! Beru
batoh a nesu jej k brašnáři v Praze do Nuslí. Sáhodlouze vysvětluji, že si přeji vodorovný zip uprostřed rozstříhnout a všít další
svislý tak, aby vzniklé chlopně bylo možné vyklopit do stran. Brašnáři to opakuji asi třikrát a nabízím, že mu zhotovím náčrtek.
Prý netřeba, porozumněl tomu a budy prý s jeho prací spokojený!
O dva dny později při přebírání díla se mi dělá špatně. Brašnáře utloukám tupým předmětem. Přiznali mi však nepříčetnost a od
té doby se nacházím v ústavní péči...
Dobré papání, dobré stoupání
V Českém Dubu se stavíme na brzkém obídku a někdy po dvanácté se konečně soukáme z auta směrem na Ještěd. Protože jsme poměrně brzy
vylezli nad inverní oblačnost, začaly fotografické hody. S Jirkou jsme si pěkně zafotografovali a při cestě z Ještědu se začalo
pomalu stmívat. To nám ale nevadilo a šli jsme pořád dál, až jsme zjistili, že nevíme, kde je značka. Tak jsme se raději vrátili
na ten kopec, co jsme právě pracně slezli. Protože na kopci byla pěkná travička a celkem i rovinka, stavíme si domeček a rozděláváme
ohýnek. Na ohýnku buřtíky a potom už šup do postýlky.
Krásné počasí během druhého dne
Ráno kolem deváté hodiny se pěkně čilí budíme a můžeme tak jít podávat další nadlidské výkony. Tedy kromě Těsta. Ten včera stoupal
s batohem na Ještěd příliš nabalený (nesnížil včas tepelný komfort!), nahoře ho ofouklo a už to bylo. Je nachlazený, chrchlá, smrká
a stěžuje si na bolení v krku a hlavy. Stejně však nemá jinou možnost, než jít s námi další dva dny. Ale moc zábavy už s ním teda není.
Opět je krásné počasí, takže okolo 11 hodiny po počátečním hledání se vydáváme směrem ke zřícenině Hamrštejn. Poté, co zjišťujeme,
že nějaký zlomyslný člověk nakreslil do mapy stejnou barvou řeku a modrou značku, jsme nuceni svoji trasu trochu poopravit. Další
zlomyslností místních obyvatel byla zavřená hospoda, což zarmoutilo zejména Těsta, který se těšil na teplou polévku.
Takže jdeme až na Hamrštejn, kde obědváme na vlakové zastávce. A odtud jdeme pořád do kopce až ke stromu replubliky. Dále pokračujeme
ke zřícenině Rojmund. Už se začalo stmívat, takže hned, jak jsme tam přišli, jdeme - já stavět stan a zbytek naší početné skupiny
sbírat dřevo. Udělali jsme pořádný oheň! Jirka přikládal a přikládal, až vatra dosahovala velikosti přilehlých hradních stěn.
Na tomle ohýnku jsme si uvařili několik polévek, které nás vcelku zasytily.
Po diskusi a rozebrání vztahů všech přítomných i nepřítomných jsme se odebrali na lože. Zpočátku jen já s Těstem, protože Jirka
chtěl spát venku, aby viděl na hvězdy. Ale když někdo ukradl zvězdy z oblohy a začal na Jirku házet sněhové vločky, tak Jirka
svoje předsevzetí trochu zkorigoval a nacpal se opět mezi nás.
Třetí den je pěkná zima!
Ráno byl stan celý zmrzlý, takže jsem ho musel do batohu nalámat. Opět okolo 11 vyrážíme na cestu zpět k autu. Po cestě obdivujeme
slabě zasněžené stromy, které vypdají fakt krásně. Opět se strhlo fotografování, tentokrát jenom ovšem s těstovým foťákem, protože
nám s Jirkou došly baterky. Obědváme u kaple sv. Kryštofa. Byla tam pěkná kosa! Krásně se ochladilo a zamrzla nám voda v lahvích,
navázaných na batozích.
Ještě se jdeme podívat na Dánské kameny, odkud nebylo vůbec nic vidět. Pak už jsme konečně došli k autu a odjeli do Prahy. Takže
jak jsem psal na začátku - stručně, výstižně. Víc mě toho ani nenapadá, takže tím končím.
