2. NOČNÍ POCHOD 1988
KONĚPRUSY - KARLŠTEJN
Těsto, Mirek, Chůva, Dlouhán, Alenka, Adéla.
Zápis ze Sešitu, na síti od 31. 12. 2003.
Těsto: Přišel opět třetí pátek měsíce hladu a máme zde milou povinnost zahájit tradiční Noční pochod - letos již podruhé.
Mirek: Možná jsme se sešli. Potom jsme popošli do kina Kotva, abychom zjistili, že nemají lístky. Tak
jsme teda šli do Hvězdy na Hej, rup! Ale přepočítali jsme se. Hráli Ach, Karle. Film se všem moc líbil, byly tam scény opravdu
ze života. Zejména Rybičky a Alenka byly nadšeny.
Po filmu nás Ryba a Cibéba opustily a pokračovali jsme na nádraží, ještě stále s Ondrou. Dokonce jsem si i koupili lístky
a šli do vlaku. Pořád s Ondrou. Ve vlaku jsem si rozdělali stany, no ne tak docela, ale přeci jen jsme si sedli. Pak začal
být Ondra nějaký nervózní, vlak měl za minutu odjíždět. Odešel tedy ke dveřím, ale ty se mu zavřely před nosem. Nějak se začal
cpát do okna, tak jsme mu trochu pomohli, a už to bylo. Ondra ležel na kolejích. Zvlášť hlavičku a zvlášť tělíčko. No, taky
to není tak úplně pravda, ale oknem opravdu vylezl. Tak jsme se smáli, ale on vypadal docela spokojeně.
Chůva: Ve vlaku s námi kromě jiných živočichů jel i jeden šíleně tlustej snadmyslivec, ale asi to
s myslivcem trochu přehnal a spokojeně pochrupoval, občas něco zamrmlal, asi jako Mireček zamlada, takže až do Srbska bez
vážnějších chechtoidních scén. Ale v S. se náhle vymrštil, popadl kabát a tašku a se slovy NO TO BUDE FOFR se začal cpát dveřmi
ven, ale ouha, jednak ty dveře na něj byly dost úzké a hlavně nejbližší cesta z vlaku vedla úplně jiným směrem, což jsme mu
ovšem nedokázali při vší snaze vysvětlit. Brumlal něco o fofru, o tom, že tyhle dveře jsou nejblíž, a procpal se jimi do
sousedního vagonu, kde kupodivu vystoupil. NO TO BYL FOFR !
Těsto to částečně prospal, tak jsme mu to pro lepší pochopení párkrát vysvětlili; pak nebyl k udržení, bil pěstičkama
do stěn vagonu a hrozilo vážné nebezpečí, že mu praskne bránice nebo něco jiného. A zas nic. Jak to dělá, že to vydrží ?
Poklidný přestup v Berouně a "autobus" do Zdic, kde Dlouhán a Těsto hledají vpravo-vlevo, ale nevím, jak to dopadlo, neb si
celou cestu stěžují, že je vlhko.
Těsto: Tak jsme pěkně po tmě šlapali a občas sebou někdo prásknul. Cesta byla taková divná,
vedla pořád z kopce do kopce. Asi ve 2 hodiny jsme někde za Koněprusama začli vařit snídani. Přístup k tomuto úkolu byl
velmi různý. Někteří Chůvové si třeba vařili polévku na lihovém vařiči. Jiní Dlouhánové zase rozdělali malý ohníček, který
jim vzápětí zhasl; potom plakali, že nemají papír.
