NOČNÍ POCHOD 2005
S MAPOU A BUSOLOU DO MOKRÝCH BRDSKÝCH LESŮ
V autě jsem si ani nezdříml
Dopoledne před nočním pochodem si telefonujeme s Chůvou a domlouváme se, jakým autem pojedeme. Oba z nás chceme pochopitelně použít
svůj vůz, abychom po výletě mohli dojet až domů. Večer trochu riskuji a přeci jenom přicházím na sraz pěšky a bez auta. Mirek se mi
chcechtá a těší se, jaká to bude legrace, až i Chůva přijede metrem.
Pár minut po desáté večerní u chodníku brzdí alfička, takže přeci jen můžeme vyrazit na Brdy. Ještě jsem ani neusnul a už jsme
u Dobříše. Projíždíme městem a u prvního lesa zastavujeme. Klukům se můj návrh, že se trochu prospíme, nějak nezdá, a vyhánějí mne
ven. Noční pochod začíná.
Voda před námi, voda za námi - a my ve vodě
Čvachtáme podmáčeným terénem a těšíme se, že se cesta vylepší o kus dál, kde nebude rozježděná od dřevařů. Ale přesvědčit se o tom
nemůžeme, protože cestička se ukrývá pod vrstvu vody, místy zurčí regulérní potůček. Je to následek několikadenního tání po letošní
dlouhé zimě. Pokud nechceme mít v pohorkách rybníčky, musíme jít téměř stále se zapnutými baterkami.
Pershingy v lese
V jednu chvíli jdeme po docela široké lesní asfaltce. Typujeme, jestli se pozvolně rozplyne a zmizí, anebo jestli nás dovede až na
rozcestí. Ani tak, ani onak. Silnička končí před trojitou bránou ve trojitém plotě. Z ostnatých drátů. Rezaté tabulky hlásají "Střeženo
psy". Podle mne je to nějaký bývalý muničák z dob před převratem. Jsme přeci na Brdech. Snažíme se objekt obejít, přičemž se trochu koupeme na zaplavené
pasece. Plot je až neuvěřitelně dlouhý, trvá to snad půl kilometru, než se uráčí zatočit za roh. Smějeme se, když vidíme, jak přes
tento strategický trojitý plot vedou dřevěné schůdky (viz fotky).
Podle mapy jsme támhle na tom kopci
Občerstvujeme se vydatnými svačinami. Ťapeme dále a přemítáme, jestli je Y doprava na mapě shodné s naší pozití Y cesta vlevo.
Až dosud jsme totiž záměrně šli mimo turistické značky, po menších cestách a lesních průsecích. Teď se blíží chvíle, kdybychom
měli přetnout žlutou značku. Nepřetínáme ale nic. Asi jsme maličko jinde.
V této fázi výletu napůl spím za pochodu, a tak se velení ujímá Chůva. Puzen utkvělou myšlenou nás vede dále cestou necestou, až,
světe div se, nacházíme červenou značku a po chvíli i rozcestí se žlutou. Konečně si můžeme ukázat prstem na mapu: tady stojíme.
Ohýnek a svítání
Už to vezmu s tím zápisem zkrátka! Od rozcestí kousek popojdeme a dělámi si buřtíky na ohníčku. Následuje dalších pár kilásků
ťapání, začíná svítat a pršet. Svítání mám v lese nejraději. Okolo dalšího tajemného objektu se vracíme k autu. Chůva mne letos
kupodivu veze až před dům.
Fotky z výletu jsou na tutom webu také. Hledej, šmudlo.
