Postupně zleva doprava: co mě v životě zaujalo . . .

... Noční pochod 2004

NOČNÍ POCHOD 2004 - BRDY
(zápis 3. 3. 2004)

Netradiční začátek

Oproti jiným letům se tentokrát scházíme nikoli u Těsta v kanceláři, ale u Těsta doma. Má to tu výhodu, že zatímco se jako vždy balím až na poslední chvíli, může Míra dlabat naši večeři a koukat na televizi. Takže si v pohodě vařím čajíček do termosky a přišívám knoflík na bundu, abych si posléze vzal na výlet jinou.

Asi v půl jedenácté opravdu vyrážíme. Přesunujeme se autem k Malé Svaté Hoře u Mníšku pod Brdy, odtud půjdeme po svých směr Mníšek. Automobil opouštíme asi ve 23:30.

UFO v lese

Jdeme a jdeme, povídáme a boříme se do sněhu, a najednou nejdeme. Koukáme a koukáme na oblohu, kde se mihotají a nepravidelně blýskají roje stříbrných světýlek. Pak se z talíře vysunují malé přistávací ... blbost! To mě jen tak Mirek strašil, já sám bych to hodnotil jako nějakou diskotéku. Uprostřed lesa a na obloze - normálka, ne?

Pokračujeme tedy dále do Mníšku, který oplývá tou zvláštností, že všechny turistické značky končí nebo začínají zásadně alespoň kilometr od náměstí s rozcestníkem. Ale poradili jsme si (po exkurzi po místních čtvrtích) a nabrali správný směr na Skalku. Zelená značka uhybá na okraji města ostře doleva, ale nám se zachtělo jít rovně tou alejí. Těšili jsme se, že osvětlený kostelík na Skalce nás povede jako maják, ale zlomyslná světla zhasla a měli jsme po legraci. Drápeme se tedy lesem do kopce a do kostelíka ve tmě téměř vrážíme nosem. Je mi to teda dost divné, osobně bych ho čekal o pár metrů více doleva.

Půlnoční zázrak

Pokračujeme po hřebeni na JZ k rozcestí U červeného kříže. Jsou tady dvě lavičky se stříškou; tím je tedy rozhodnuto, že si zde uvaříme buřty. Dáváme si batůžky lišácky pod stříšku, aby nám na ně nesněžilo, a sháníme kousek dříví pokud možno suchého, neboť nechceme riskovat naši jedinou zápalku.

V pohodě dlabeme výborné opečené buřtíky, když tu slyšíme nějaké zvuky. Podle hlasů odhadujeme na dva mladší kluky a jednu holku, snaží se rozluštit ukazatele na rozcestí. Voláme na ně, aby šli na buřty, ale prý musejí jít honem do Prahy. No to mě podržte! Tak já dvacet let čekám, kdy konečně potkám někde na vandru tu pravou, a když už natrefím na holku, která umí nejenom chodit v lese, ale dokonce vyrazí také na noční výlet (!!!), tak jí nechám utéci, aniž bych z ní poznal více než jen hlas. To bych teda plakal.

A ještě napíši, že to bylo asi v půl třetí - ale "Půlnoční zázrak" zní lépe.

Humorná příhoda

Pokračujeme přes Kytínskou louku, procházíme nemožně dlouhý a roztahaný Kytín a stáčíme se zpět k našemu autu. Za Kytínem vidím něco na poli u cesty.
Těsto: Tiše, tamhle je na poli srnka.
Mirek: Kde, kde ? Jo - a jó.
Těsto: Co tam dělá?
Mirek: Co by dělala, asi se pase.
Těsto: Na zasněženém zoraném poli?
Mirek: Hm.
Těsto: Se divím, že neuteče.
Mirek: Asi jde vítr od ní, tak nás necítí.
Těsto: Tak to jo.
Mirek: Je nějaká velká.
Těsto: Hergot, aby to nebyl bejk!
Mirek: Prosimtě, kde by se tu vzal.
Těsto: Hm. Tak to bude srnka.
Mirek: No zajíc to není.
Těsto: To tu budeme stát, dokud se nenapase?
Mirek: Tak jí zaženeme. (Tleská rukama).
Těsto: Huš, huš, srnko. Jsi snad hluchá?
Mirek: Nic nedělá ...
Těsto: Nějak se mi to nezdá. Posvítíme si na ní. (Zapíná čelovku).
... a v silné záři halogenové žárovky oba chlapci s úžasem hledí na dva kůly zatlučené do země, mezi nimiž je tabule s nápisem POLE NA PRODEJ.

Socialismus ještě žije !

Vracíme se autem do Prahy k Těstům na snídani, přitom se snažíme, aby během jízdy na dálnici byl vždy alespoň jeden z nás vzhůru. Při snídani se domlouváme, že Mirek se mnou pojede ještě do jedněch stavebnin, kde si potřebuji koupit pár latí. Alespoň ukážu jemu, programátorovi, co vše obnáší práce na stavbách a jaký je ten náš střechařský chlebíček.

Za tím účelem jsem ty latě již v pátek objednal a dokonce i zaplatil v domění, že prostě dostanu do ruky dodák, který v sobotu ráno bez čekání v kanceláři už jen vrazím skladníkovi do ruky a on mi dá latě. Ale ouha. To tak nejde, to by bylo moc jednoduché ! Chytrolín ve stavebninách si v pátek ode mne vzal peníze, ale místo faktury vytvořil pouze zálohový list. Fakturu totiž ten velice zodpovědný člověk nemůže vystavit v pátek, když se to bude odebírat až v sobotu ?! Jenže v sobotu ráno tam byl jiný, ten však něco tak nepochopitelného jako zálohový list viděl evidentně poprvé v životě. Zoufale do toho hleděl a zdálo se, že se rozpláče. Pak něco naklofal do počítače a povídá: 2650 korun. Ale na to jsem mu neskočil a trval na tom, že chci latě bez dalšího placení ! Drobet ho to rozhodilo a musel poprosit o pomoc svého kolegu. Ten nakráčel s výrazem "Ukažte, blbečkové, já to vyřeším!" a povídá tomu prvnímu: "Jak ti to mají zaplatit, když jsi jim neudělal příjmový doklad ?" Po kratším, pouze asi desetiminutovém, vysvětlování ten kolega povídá: "Jo, tak to teda bude fakt problém !" Začal se shánět po nějakém telefonním seznamu a za chvíli už volal účetní ...