NOČNÍ POCHOD 2003 (18. 8. 2003)

Scházíme se v pátek večer u Těsta v kanceláři s Mirkem a Chůvou. Coby dobrý hostitel nabízím chlapcům čajíček a poté nechávám hochy čekat, až se navečeřím. Ještě si balím chlebníček a pak už nasedáme do Formana a vydáváme se vstříc letošnímu dobrodružství. V autě Chůva rozdává slané tyčinky, či spíše tyče - má pochvalu!

U obce Svatá na křivoklátsku začínáme za svitu měsíce pochod zasněženým lesem. Jdeme nejprve po lesní cestě, později, po traverzu přes silnici přímo skrz les "podle čichu". Těsto jásá, když narazíme na jakousi cestičku, tvrdíce, že to tady zná a že z téhle strany sem ještě nikdy nedošel. Drápeme se závějemi na Hudlický vrch a je to skutečně nepříjemný krpál, nechtěl bych tady jet na kole. Na vrcholu jsme těsně po půlnoci, a tak můžeme gratulovat Chůvovi k svátku. Předáváme mu Studentskou pečeť a nenápadně upozorňujeme, jak je to hezké dělit se s kamarády.
    Pokračujeme sestupem z vrcholu, údajně na vyhlídkovou cestu. Sestup se ale mění spíš v padání, Míra s Chůvou remcají a chtěli by jít zase chvíli po vrstevnici. Nepovolím ale a po dalších metrech více méně volného pádu jsme na cestě a v pohodě pokračujeme okolo hájovny Varta na žlutou. Těsto chválí kluky, po loňských zkušenostech zejména Mirka, že vydrželi až do této chvíle neškemrat o jídlo a neplakat hlady.

Hledáme vhodné místo na oheň a zakrátko vydávám povel k papání. Taháme ve sněhu větve z lesa, rozděláváme oheň a opékáme buřtíky. Kulatý kolega nám k tomu studeně svítí a my jsme spokojení a lehce unavení. Leč pod širák u ohníčku nikdo neuléhá, oheň naopak hasíme sněhem a ťapeme dále.

Jdeme po neznačené lesní cestě, Těsto mrmlá, že to tu před dvěma lety ve dne v létě vypadalo jinak, přetínáme silnici a chytáme se zelené značky. Zde se Těsto opět dostává do extáze, neboť se nachází v pro něj dobře známých místech, což musí dokazovat tím, že dopředu vykládá, jaká bude cesta za zatáčkou. Třeba že tam budou ... například stromy. A skutečně - byly tam !
    U Jezevčí skály se snažíme napojit na skutečně spíše myšlenou pěšinku k Potokům, nedaří se nám to ale tak docela přesně a tak se na rozcestí V potocích dostáváme po delší oklice a hlavně z opačné strany, než bylo myšleno. Teď s odstupem již vím, kde se stala chyba; musím tam hochy protáhnout za rok znovu na reparát. Tento úsek cesty pány poněkud unavil a tak ani nechtějí ujít těch 200 metrů k naší známé lesní školce s dřevěnou boudičkou. Žužlají sváču ve sněhu uprostřed cesty a nechají mne jít školku pozdravit samotného.
    Čeká nás poslední kousek putování k autu, který mám v úmyslu projít dosud vcelku neznámým údolím ( neznámým pro M + CH, já tu již kdysi prošel opačným směrem ). Z kluků najednou padá únava a překvapivě chtějí jít přes Vraní skálu. Tuším na Vraní skále led, sníh a neschůdný terén, proto se rozdělujeme a jdeme si každý po svém. Kupodivu se asi za hodinku potkáváme u auta.
    Po cestě na Prahu zastavujeme v Hudlicích, kde mám domluveno zaměření střechy. Tak tak, příjemné s užitečným.

No a na závěr úplně neuvěřitelná věc: CHŮVA CESTOU DOMŮ V AUTĚ PROHLÁSIL, ŽE SE MU VÝLET MOC LÍBÍL !! Specielně jsem kvůli tomu zastavil a prozkoumal jeho tepovou frekvenci a zorničky. Chůva byl živý a vzhůru a nemluvil zcesty. Takže se mu to asi fakt líbilo ?