KOLO ´02 - BRDY A PŘÍBRAMSKO
Je to k nevíře, ale k účasti na letošním kolovýletě jsem kromě Mirka zlákal a přemluvil i Chůvu a Hanýžku. Za místo srazu jsem určil Malou
Hraštici, kde má Mirek chatu.
V sobotu ráno tedy nakládám kolo do Zeleného draka. Vyjíždím z Prahy na Dobříš a na Lahovickém mostě asi tak stovkou předjíždím šourající se vůz
s kolem na zahrádce. Koutkem oka zahlédnu mihnout se Chůvův obličej, alfička přidává plyn a drží se mě jako klíště až do Hraštice. Tam
z ní vylézají CH + H, sundávají ze zahrádky jediný stroj a nám udiveným vysvětlují, že prý pojedou na výlet na dvoukole. Tvářím se dost
pochybovačně a povídám, že by mě asi vůbec nebavilo přizpůsobovat frekvenci šlapání někomu druhému. Na to Chůva s přehledem: "Na dvojkole
se nikomu přizpůsobovat nemusíš" - Hanýžka se smutně usmívá.
Vyrážíme na výlet, cesta je vcelku zajímavá včetně překonávání vodního toku - viz foto. Jezdíme a jezdíme celé dopoledne. Nebyl by to
samozřejmě svéhlavý Chůva, aby se uprostřed výletu neodtrhl od nás. Ale v Příbrami se zase potkáváme a společně si dáváme v restauraci docela
dobrý a hlavně vydatný oběd.
Pokračujeme po proudu podél Litavky, když se ještě předtím marně snažíme opustit Příbram zabloudivše na rozlehlém hřbitově. Jaké je naše
překvapení v Rejkovicích, když se od nás CH + H opět oddělují - Hanýžka už prý nemůže, proto jedou nejkratší cestou zpět na chatu. Kopec
na Felbabku tedy zdoláváme s Mirkem sami, ovšem Vlka se nám bohužel zastihnout nepodařilo. Vracíme se tedy příjemným obloučkem po
krajině také do Hraštice.
CH + H už odjeli. Je krásný teplý podvečer. Myjeme se u pumpy ledovou vodou ( někteří z nás ), dlabeme polévku od Romany, sušenky od
Romany, chlebíček od Romany se salámkem od Romany a zapíjíme to čajíčkem od Romany. Ani se mi po desáté večer nechce odjet domů.
Nabíráme správný kurs na brdský hřeben a cestou necestou vystoupáme až na vrcholek, kde se musíme navzájem ujišťovat, zda nejsme
mrtví. Po chvíli odpočinku začíná pršet, spouštíme se do údolí a v šíleném protivětru se hrabeme do Hořovic. Je to nechutné. Ten vítr.
Po několika hodinách lopotné snahy přijíždíme do Felbabky.
Kupodivu se nám Vlka skutečně podařilo zastihnout. Medíme si u něj na zahradě, popíjíme čajíček a dlabeme jeho sušenky. Bohužel asi
po půl hodině nám paní Vlková dává jemně na srozuměnou, že se čas nachýlil, a tak se loučíme a sjíždímě k Litavce. Po jejím překonání
se Těstovou "báječnou" zkratkou škrábeme na Babku, a odtud, jak jinak než v protivném protivětru, zpět do Hraštice. Letos celkem 90 km.
Tak já nevím, moc zábavné čtení to teda není, ale patří se to zapsat, jako všechny jiné akce.
