VÝLETY A SETKÁNÍ 2018.

Za krásného počasí proběhl v dubnu 2018 výlet starých Trilobitů na Orlík. Těsto vymyslel, že si prohlédneme bývalou železniční vlečku Tochovice - Orlík, dříve, než v terénu úplně zaroste zelení a zmizí. A ještě domluvil i prohlídku vodní elektrárny Orlík.

Výletu se zúčastnili: (podle abecedy): Bludička + 1, David P., Chůva + 1, Marta V. + 1, Mirka L., Petra M., Těsto, Tomáš L. Celkem nás tedy dorazilo 11. Nezúčastnila se Jana P., takže se Chůva opět nedozvěděl, kdo je vlastně ta Davidova sestra, jejíž existenci v Medvědech během dlouhých let v oddílu jaksi nezachytil!

Pražští účastníci se ze srazu na nám. Hrdinů dopravili několika auty k přehradě Orlík. Zanedlouho dorazila i Marta + 1, kteří přijeli z Ražic. Výlet mohl začít, a to prohlídkou elektrárny. Poté, co jsme došli do půli hráze a zase se vrátili, a poté, co jsme ve zdraví slanili z prudkého srázu okolo atomového krytu, správně jsme identifikovali vstup do objektu strojovny, kde jsme již byli očekáváni.

Strojovna elektrárny je prostě dechberoucí. Prošli jsme všechna její patra a dostali jsme se i chodby, která vede v základech betonového tělesa hráze. Ale do toho poklopu, kudy se soukají technici k lopatkám trubíny na kontrolu, bych nevlezl ani za nic. Výklad byl perfektní a zajímavý, dva pánové se nám velmi věnovali. Netušil jsem, že se turbína neumí z klidu rozběhnout sama jenom tlakem vody, a že na dvouminutový rozběh potřebuje kvantum elektřiny z jiné elektrárny! Velice podrobně se rozebíralo, jak se dříve generátory po "najetí" manuálně "fázovaly" na rozvodnou síť. Nerozumím tomu, ale přišla mi vtipná poznámka pana průvodce: "No tak holt někde ve fabrice proklouzly řemeny".

Nejvyšší patro strojovny.	Horní část turbíny.	Spodní část turbíny.	Chodby v betonovém tělese hráze nad jeho základy.

Po prohlídce elektrárny, to už bylo asi 1/2 2, někteří jedinci hlady nevydrželi a pustili do svých svačin ještě před svačinovým místem, které Těsto stanovil u lávky přes Vltavu pro pěší. Během svačiny Těsto vyzpovídal přítomné dámy, jak a proč se dostaly ke svým povoláním. Z toho bylo Mirce natolik horko, že si musela sundat boty. Hanýžka zpovědi unikla předstíráním spánku.

Po svačině, asi ve 2 hodiny, zčerstva vyrážíme do kopců směr Maková hora, neboť před sebou máme 14 kilometrů. Na Makové hoře už by se Mirce málem povedla společná fotografie nás všech na schodech před kostelem. Ovšem Tomáš nezaváhal, s foťákem v ruce pronesl Prosimvás jděte trochu stranou,... čehož jsme bezmyšlenkovitě uposlechli a bylo po fotce.

Kousek za hřbitovem za Makovou horou se začaly ozývat hlasy, kdy už budou slíbené špekáčky. Chůva navrhl rozdělat oheň přímo u cesty u nějaké lavičky. To ovšem Těsto kategoricky odmítl a donutil Trilobity vyjít do kopečka přes přilehlé pole za horizont. A tam vypukly hody.

Marta a Chůva mají trika s trilobitem.	Krajina nad přehradou Orlík.

Po delší cestě konečně přicházíme do míst, kudy vedla bývalá železniční vlečka. Jásáme, když se nám podaří objevit kousíček zapomenuté kolejnice. Drážní těleso se již v terénu ztrácí a zarůstá vegetací. Chůze po bývalé vlečce je tak obtížná, jízda na kole by zde byla nemožná. Za pár let povrch vlečky zcela pohltí křoviny a les, zůstane jen po vrstevnici vedená linie v krajině. Někteří z nás se prodíráme vegetací a "jedeme po vlečce", větší část Trilobitů ale neprůchodná místa obchází po turistické značce.

Na bývalém přejezdu bývalé vlečky.	Násep a odvodňovací příkopy bývalé vlečky.	Skalní průlom bývalé vlečky.

Během výletu byla i nějaká ta legrace, parto. Na Makové hoře si Těsto, který tentokrát vyjímečně šel bez busoly, popletl Petřin a Chůvův stín, kteří stáli blízko sebe v ose S - J. Tím si vytvořil mylnou představu o poloze jihu, byl zcela dezorientován, s mapou v ruce se bezradně otáčel na všechny strany, Prahu za obzorem si umístil do Českých Budějovic, všechny dobře míněné rady pokládal za provokaci a vydával mylné pokyny k pokračování směrem do největšího křoví.
Nebo zase, když Tomáš s Těstem diskutovali o letních a zimních táborech a postupně jich probírali více za sebou, tak Chůva nám nechtěl věřit, že se v Horním Rozpitém díval na film o chánu Kublajovi. Naštěstí si společné sledování filmu na těchto horách pamatovaly i Mirka s Petrou.

K přehradě a k našim vozům se vracíme okolo neveřejného rekreačního střediska. Začíná se stmívat...